Jan Drda

(1915 - 1970)

Narodil se v Příbrami a studoval na příbramském gymnáziu, Příbram se proto často objevuje v jeho prózách. Na konci 30. let pracoval v redakci Lidových novin, kde se mimo jiné setkával s Karlem Čapkem. Můžete ho vidět v životopisném filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze. Svůj první román napsal za války, Městečko na dlani. Román si získal uznání pro přesnou charakteristiku postav. Po válce byl dopisovatelem z Norimberských procesů, z jeho reportáží, zpráv a fejetonů byla vydána celá kniha Listy z Norimberka (1946). V témže roce vychází ještě povídkový soubor Němá barikáda.

Jan Drda byl jako mnozí levicově orientovaný a po válce vstoupil do komunistické strany. Socialistický realismus bral velmi vážně a ve jménu socialistických idejí neváhal pronásledovat i své kolegy. Podílel se například na vyloučení nekomunistických spisovatelů ze Svazu českých spisovatelů, což přinášelo zejména existenční problémy vyloučeným. Spolu s Václavem Řezáčem dovedl některé spisovatele až do vězení. V šedesátých letech naopak brojil za obrodu komunistické strany, a proto také odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v létě 1968. Byl za to vyhozen ze zaměstnání. Stačil ještě do Rudého práva napsat článek "Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody", kterým se opravdu řada lidí řídila, což můžete vidět například ve filmu Kolja. Nebyl jediným přesvědčeným komunistou, který se v šedesátých letech postavil proti původním idejím, z dalších jmenujme například Pavla Kohouta.

Jan Drda kromě literární tvorby psal také scénáře k filmům či pohádkám, dnes známé jsou například scénáře k filmům Hrátky s čertem, Dařbuján a Pandrhola nebo Vyšší princip, jeho literární díla se stala námětem k pohádkám O princezně Jasněnce a létajícím ševci či Nejkrásnější hádanka.